Červenec 2007

Anděl koní

26. července 2007 v 9:16 | Pavlína Štafová |  Krátke příběhy o koních
Anděl koní

V krásné přírodě Rakouska se u jezera nacházel malý domek z velkými ohradami.Tam bydlel už 20 let starý farmář se svou manželkou a malou dcerou.Farmářka milovala koně a proto vlastnili velké stáda.Jejich malá dcera si je zamilovala taky.Už ve třech letech lezla do ohrad i přes zákaz rodičů, kteří říkali, že by ji mohli koně udupat.Ale malé Elizabeth to znělo jako pohádka na kterou odmítala věřit.Něco ji k těm koním táhlo, nějaké kouzlo.Když Elizabeth stoupla k ohradám , koně jako na povel hlasitě zaržali a divokým cvalem se rozběhli k ní.Když to viděla farmářka vyběhla z domu a chtěla dítě zachránit, protože se bála, že ji koně nevědomky ublíží ,ale pak uviděla jak těsně před Elizabeth zastavují a sklánějí hlavy a dávají tak najevo svou poddanost.Elizabeth je začala hladit a koně na ní upírali své krásné pronikavě hnědé oči.Farmářka téměř nedýchala a nevěřila , že to co viděla se mohlo stát.Ještě chvíli dívku sledovala a viděla jak přelézá ohradu, dotýká se koňských kopyt a koně ji rozcuchávají její krásné blond vlasy.Ten den to farmářka řekla svému muži.Farmář tomu moc nevěřil a tak se další den šel sám přesvědčit.Viděl to taky.Když bylo Elizabeth šest let toužila na koních jezdit.Řekla to otci.Farmář souhlasil a řekl že ji to naučí.Elizabeth však zavrtěla hlavou a řekla, že koně ji to sami naučí.Otec ji tehdy vynadal a řekl že sama na koně nesmí sednout.Elizabeth ale něco říkalo , že rodiče v tom nemají pravdu a tak večer, když už spali, se ve své noční košili vypravila k ohradám.Koně byli hned u ní.Elizabeth vlezla k ním a svým jemným hláskem nevětšího hřebce poprosila jestli by mu mohla nasednout na hřbet.Kůň na ni pohledl a Elizabeth věděla , že je to souhlas.Postavila se na ohradu a hřebec přišel těsně k ní.Přehodila nohu a už seděla na tom stvoření ,které tak milovala.Cítila sílu která vycházela z toho zvířete.Kůň se sní nerozběhl.Věděl, že by spadla.Pomalu chodil v ohradě.Pak mu dala Elizabeth svolení aby šel do klusu.Žádná pobídka nebyla třeba však ji Elizabeth ani neznala.Pouhá myšlenka a hřebec se dal do krásného klusu.Elizabeth jela jak kdyby jezdila už několik let a pak se kůň rozcválal.Cválali po ohradě a do jejich očí jim vál silný večerní vítr,od kopyt koně odlítávali kousky bahna,hříva od hřebce se vznášela ve větru.Elizabeth vypadala jako anděl který jezdí na svém nebeském koni.Celá bílá v noční košili a vlající blonďaté vlasy tomu dodávali to pravé kouzlo. Začalo vycházet slunce a srst od hřebce se začala krásně lesknout a sní i celá krajina. Kůň zpomalil , až úplně zastavil u ohrady a dal tak Elizabeth najevo že už je čas aby se vrátila aby se rodiče o ničem nedozvěděli. Elizabeth uposlechla a poděkovala koni svým jemným pohlazením po nozdrách.Takhle jezdila každé ráno až ji rodiče uviděli.Pochopili však , že ji koně neublíží a tak nechali Elizabeth ať na koních jezdí. Na svých ušlechtilých tvorech se proháněla jen k ránu a v noci.Když jela lesem,do jejich vlasů se zaplétali větvičky ale když pak koně dávala zpátky do ohrady , kůň ji je svými pysky jemně vybíral.Cválala mělkými jezery a vychutnávala si osvěžení, které ji dopřával kůň svým cákáním kopyty v ledové vodě a slyšela jak k ní promlouvá svým odfrkáváním a ržaním.
Obyvatelé malé rakouské vesničky si začali dívky všímat a začali ji říkat anděl koní.Rozneslo se to daleko široko až se lidé jezdili podívat jestli to je opravdu pravda. Elizabeth už bylo přes dvacet let a zjistila že její život znamenají koně a doma už se skoro neobjevovala.Lidé říkali že ji viděli ve stájích, kde začalo hořet a ona všechny koně zachránila , nebo když se potopila loď která koně převážela,Elizabeth se tam objevila a jako na povel a všichni koně měli tu sílu doplavat s ní na břeh.Říkalo se, že všechny koně odvedla do bezpečí.Ale protože ji lidé začali vyhledávat, fotit a natáčet i u jejího domu,Elizabeth už domů nechodila a jednou se stalo že zmizela i se svým hřebcem a už se doma ani v městečku neobjevila.Už ji nikdo neviděl na vlastní oči a zůstali jen pověry a domněnky , že někdy existovala.Jen občas ji někdo zahlédne u koní a nebo jak po večerech jezdí na svém hřebci po celém světě.Ano,byl to anděl koní ale díky lidem ho už nikdo nikdy nespatří!!

3.HŘÍBĚ JMÉNEM ŠTĚSTÍ-jeden člen chybí

24. července 2007 v 11:27 | Pavlína Štafová |  Hříbě jménem Štěstí
3.část-jeden člen chybí

Všichni se porozhlédli ale opravdu tu Nataša nebyla. Leo si pamatuje jak jela s nima přes louku ale v lese už jí neviděl.
"Teď vyberu kromě mě a Belly ještě pět lidí kteří snáma pojedou hledat Natašu.Ostatní tu zůstanou a nechají koně zatím pást.Emílie,Simona,Nikolas,Petr a Gábina.Elis bude hlídat zbytek, který tu zůstává."nařídil Leo a rozjeli se.
Když vjeli do lesa rozdělili se do dvojic.Emílie byla s Petrem.Po necelé hodině hledání uviděla Emílie že se něco hýbe v křoví.
"Jé, tu je Vločka,Natašina kobyla!"zakřičela Emi ale nikdo kromě Petra tu nebyl a tak chytli vločku a pokračovali hledáním Nataši.
"Co když z Vločky s padla a teď někde leží zraněná?"napadlo Petra.
"Máš pravdu.Mohlo se to stát a proto ji musíme rychle najít" a pobídla koně do klusu.
Najedno uslyšeli zdáli nějaký nářek, který zněl jak siréna.Emílie s Petrem se vydali za tím záhadným zvukem.Po chvíli bloudění měli dojem, že jsou na místě odkud zvuk vychází.
Najednou se ozval hlas který byl poměrně známý… "Je tu někdo?"
"Natašo?Jsi to ty? A kde si?" odpověděla Emílie na otázku otázkou.
"Emílie?Jo, jsem to já ,Nataša!Jsem tady!"dořekla a vyškrábala se s ostruží plná samých škrábanců a od krve.
Až teď ji Emílie s Petrem uviděli.
"Jsi v pořádku?" staral se Petr.
"No všechno mě bolí ale hlavně mě pálí ty odřeniny od trnů.Jé, vy jste chytli Vločku?"všimla si Nataša.
"Jo chytli , ale teď není čas na povídání, všichni tě hledají , musíme jet zpátky!"dořekla Emílie a nařídila Nataše nasednout na Vločku a pomalu jeli k louce kde zůstali ostatní.

Když dojeli na louku, Leo i Bella už tam byli a šlo vidět, že jsou pořádně nervózní.Najednou uviděli Emílii,Petra a pak i Natašu na Vločce.
"Natašo!Kde jsi prosím tě byla?Měli jsme o tebe strašný strach!"vyletěl na ni Leo.
Nataša ještě celá ubrečená, ze sebe nevypravila ani slovo a na Vločce seděla úplně vytřesená.
"Vidím, že teď z tebe nic nevytáhnu.Takže všichni zase nasednou na své koně a pojedou za Bellou.Já zatím uklidním Vločku i Natašu.Elis s Emílii zase pojedou vzadu a doufám , že teď už se nikdo neztratí.My s Natašou vás za chvíli doženeme." Dořekl Leo a skupina pokračovala k cíli.
Asi za hodinku už všichni seděli na dekách na louce a vychutnávali si prázdninový piknik.
"Natašo,řekneš mi konečně co se stalo v tom lese?"naléhá na ní Leo, když všichni byli ve vodě a brodili se svými koňmi.
Nataša chvíli váhala, ale pak začala…. "Když jsme jeli lesem , uviděla jsem něco v trávě.Hýbalo se to!Tak jsem zpomalila a jela se podívat co to je.Byl to malý králíček.Napadlo mě , že by tady zahynul a tak jsem se ho pokoušela chytit.Když jsem ho konečně chytla a nasedla na Vločku králíček se lekl klusu a vyskočil Vločce na krk a na hlavu.Vločka se lekla, shodila králíčka a splašila se.Dlouho jsem se v sedle udržela, ale pak mě do hlavy udeřila vědev a já jsem spadla do ostruží.Vločka byla pryč a já jsem nevěděla co dělat." Skončila vypravování Nataša a začala si hladit rány od trnů ostružiníku.
"Och Natašo!Správně bych tě měl potrestat , že si bez dovolení opustila skupinu.Ale zase si myslela na to nebohé zvíře které by v lese zahynulo, což cením.A proto to pro tentokrát nechám být , ale pro příště vždycky někoho informuj, když budeš chtít jet jinam.."domluvil Leo a dal příkaz, aby si každý pomalu přichystal svého koně k odjezdu.



Ke stájím se vrátili až večer když už byla poměrně tma.Každému se ale projížďka líbila a tak plní dojmu odsedlávali své koně.
Emílie si s Elis domluvila že se sejdou na svém oblíbeném místě a to za stájemi v seníku.
"Konečně si tu Elis!Chtěla jsem probrat to co nás včera napadlo týkajíc se Belly."začala povídat Emílie…. "víš nevím jestli je to dobrý nápad.Co když se něco stane?"
Ale Elis byla v klidu…. "¨Co by se stalo?Normálně jen dáme Satana s Nell na pastvu když Bella nebude ten den ve stájích ….a pak jak se zjistí že Nell bude mít hříbě tak řekneme Belle, že nám Satan nechtíc utekl a my jsme o tom nevěděli."
"No to by možná šlo.."přivětila Emi ale hned dodala… "už je pozdě musíme jít"!
Dívky se zvedli,vzali si své kola od stáje a vyjeli ke svým domovům.

2.HŘÍBĚ JMÉNEM ŠTĚSTÍ-prázdninová vyjížďka

24. července 2007 v 11:17 | Pavlína Štafová |  Hříbě jménem Štěstí
2.část-prázdninová vyjížďka
Dnes je první den prázdnin a ve stáji je to člověk na člověku.Emílie s Elis si jako každou sobotu a neděli přistali protože tyto dny pomáhali s úklidem sedlovny.Ale dnes se jim tam pořád někdo motá a proto jen smotají pár lonži , zametou podlahu a vezmou si sedla a uzdy od svých koní, aby je mohli připravit na vyjížďku.
"Ahoj děvčata."objevil se za nimi Leo tak nečekaně, že leknutím poskočili. "Máte snad v úmyslu něco nekalého, že jste tak vyděšené?"
"Ahoj Leo.Nediv se když se plížíš jako duch.Jedeme se projet protože ve stáji je to jako v mraveništi." řekla Elis a už si osedlávala Kimi.
"Tak to bych opravdu byl moc nerad kdybych neměl moje pomocnice na tak důležité akci jako je každoroční prázdninová vyjížďka.Nebo se letos nechcete účastnit?"
"Dnes?Já jsem dočista zapomněla.Proto je tu tolik lidí"rozpomněla se Emílie z vedlejšího boxu. "Tak to určitě jedem s váma.Že jo Elis?"
"Že se ptáš když celý rok se na to všichni těší.Tak víš co Leo?My už půjdeme před stáje a počkáme tam na ostatní a při tom jim tak některým pomůžeme se sedláním."
"Super děvčata vím že je na vás spolehnutí.Tak já jdu ještě zkontrolovat skupinu začátečníků."Leo domluvil a odešel.Dívky se zatím protlačovali ven mezi haldou jezdců.

"Všichni účastníci vyjížďky si teď zkontrolují podbřišníky u svých koní a pokusí se nasednout.Ostatním pomůžu já , nebo někdo ze zkušenějších jezdců.Když budete sedět na koni,pomalu se seřaďte u brány."hlásil Leo.
Všichni uposlechli, protože věděli, že Leo dokáže být zlý ,když není tak jak on řekne.
Za čtvrt hodiny už byli všichni na svých koních a mohlo se jet.
Teď si srovnejte sed a vyjíždíme!"zavelel Leo a průvod jezdců se rozjel.
"Nezapomeňte , že nesmíte být moc blízko koně před vámi.Mohl by kopnout toho vašeho a splašili by se všichni koně. Snažte si držet rozestupy tak velké, jako je váš kůň…"a plno dalších důležitých upozornění, které musíte znát při jízdě ve skupině hlásil Leo.
Emílie s Elis jezdili vždy až úplně na konci a to proto , že už si uměli poradit všelijakými problémy které můžou u koní nastat a tak mohli hlídat jezdce vzadu.
Vyjížďka vedla jezdeckou stezkou , která vedla až na louku.
"Tady se rozdělíme jako ve stáji na začátečníky a pokročilé jezdce.Doufám , že se nikdo nebude řadit k pokročilým když ví, že ještě na to nemá zkušenosti ani vyučení.Začátečníci se teď zařadí k Belle a pojedou sní krokem kolem lesa. Ostatní pojedou se mnou přes louku a pak přes les.Sejdeme se za lesem kde zase pojedeme všichni společně."nařídil Leo a zase nastal dobrých deset minut zmatek , než byli jezdci připraveni.
Emílie s Elis jeli samozřejmě s Leonardem.
První skupinka už odjela za les a druhá se právě rozcválala přes louku. Šlo vidět , že si všichni tu rychlost na hřbetě svého koně užívají.Když jim Leo zdáli zavelel zastavit,bohužel museli přejít do kroku a pomalu dojíždět k lesu než je Leo dohnal.Pak už jeli klusem přes les.Bylo docela teplo a v lese bylo příjemně chladno a koně neotravovali mouchy.Ale když dojeli za les a počítali se, zjistili že jeden chybí.
"Nikde tu není Nataša!"hlásila jedna dívenka ze zadu.